Jaké bylo to letošní Křivoklání?

V sobotu a v neděli se na hradě Křivoklátě totiž konal další ročník Křivoklání, na které jsme Vás prostřednictvím našich stránek zvali, abyste i vy měli možnost strávit předposlední říjnový víkend v zajetí středověku.

Co si vlastně pod slovem Křivoklání, tím zvláštní výrazem, představit?

Křivoklání je přehlídkou šermířských soubojů, dobové hudby a ukázkou rozličných středověkých a mnohdy již zapomenutých řemesel.

Akci pořádala (jako každoročně) agentura Merlet ve spolupráci se Správou státního hradu Křivoklát. Merlet je skupina profesionálních šermířů, která se šermu věnuje již od roku 1985 a spolupracovala například na historickém filmu Johanka z Arku. Že organizátoři nepořádali Křivoklání prvně bylo na celé akci vidět. Kulturní vystoupení navazovala jedno na druhé, takže v programu nevznikala žádná „hluchá“ místa. Organizátoři se rovněž poučili z minulých let, kdy pokladna nevhodně umístěná ve vstupní bráně hradu jen těžko zvládala nápor návštěvníků, vznikal zmatek v tom, kdo platil a kdo ne, kdo jde na Křivoklání a kdo na běžnou prohlídku hradu a navíc lidé, kteří chtěli z nádvoří odejít, neměli moc šancí se početným davem "prodrat".

Toto vše se letos nekonalo, neboť pokladna byla vysunuta několik desítek metrů před branou na příjezdové cestě a byly odděleny vstupy pro návštěvníky Křivoklání, běžné návštěvníky hradu a taktéž byl vyhrazen východ pro odchozí. Organizátorům navíc přálo i počasí, takže mohu říci, že kdo přišel, rozhodně neprohloupil.

Bohatý program začínal v 10 a končil v 17 hodin a bylo se vskutku na co dívat. Účinkující se střídali v pravidelných pětačtyřiceti minutových intervalech po celý den. První vystoupili brněnští „Komedianti na káře“ s divadelním představením pro děti i dospělé, kteří neváhali do své hry zapojit i malé herce z řad diváků. Další účinkující, slovenská šermířská skupina Ctibor, po řadě soubojů a rvaček, jež byly náležitě okořeněny humorem, všem přihlížejícím předvedla, jak na sklonku třicetileté války vznikla tzv. kruhová obrana.

Svým strhujícím výkonem si návštěvníky získala formace Varius Coloribus, skupina z Berlína. Tito tři hudebníci - bubeník, dudák a hráč na niněru - hráli bez moderní ozvučovací techniky - mikrofonů a zesilovačů, avšak na jejich výkonu nebo zvuku písní to nebylo nijak znát. Svou hudbou zcela zaplnili každičké zákoutí rozlehlého křivoklátského nádvoří. Posluchače seznámili nejen s gotickou hudbou z evropských zemí (např. Švýcarska, Švédska, Německa, Francie nebo Makedonie), ale také s několika starověkými písněmi z Orientu.

Vrcholem pak bylo vystoupení šermířů ze skupiny Merlet, které začínalo přednáškou Mistra popravčího na téma "Mučící nástroje s názornou ukázkou použití". Poté se naplno rozhořela šarvátka, kterou praví muži nemohou řešit jinak než soubojem. Diváci měli možnost vidět v akci nejen meče nebo kordy, ale také sekery či různé střelné zbraně, jako jsou bambitky a muškety. Všechny souboje byly propracované do posledního detailu, dokreslené působivou hudbou, která zážitek ze zápolení ještě prohlubovala.

V průběhu celého dne mohli návštěvníci nejen vyzkoušet svoji přesnost při střelbě z kuše nebo luku, či poznat svůj osud u věštkyně, na nádvoří rozněž mohli obdivovat práci mistrů řemeslníků. U četných stánků měli možnot si prohlédnout a samozřejmě také zakoupit nejrůznější řemeslné zboží nebo sledovat řemeslníky při přímo práci: k vidění byl například kovář, brusič kamenů, řezbář, razič mincí, koželuh, tkadlena, přadlena nebo košíkář či svíčkař. V mnoha dalších stáncích byly vystaveny výrobky, u nichž jsme z pochopitelných důvodů nemohli sledovat jejich vznik, jako je nejrůznější keramika, historické sklo nebo zbroj. Z dalších výrobků jmenujme třeba voňavé polštářky plněné bylinkami, ručně pletené výrobky z pravé ovčí vlny, ručně malované hedvábné šátky a mnoho dalších.

Pomineme-li stánky, u nichž je sice příjemno pobýt, kde člověk třeba i nasytí čichové a zrakové buňky a poškádlí ty chuťové, ovšem žaludek nenasytí, (např. stánek, v němž Turek nabízel pravý turecký med nebo pult s kořením ze všech koutů světa) nebylo o jídlo ani pití nouze. Bylo možné občerstvit se v krčmě nebo posedět v útulné čajovně, kdo však nechtěl opouštět nádvoří, nemusel mít obavy z hladu. V několika stáncích pekli vepřové maso, klobásky a slaninu, v pekařském stánku bylo možné koupit nejrůznější pečivo, od velikých sladkých buchet přes různé druhy slaných bochánků až po slané celozrné koláče, v dalším jste mohli vybírat z mnoha druhů sýrů, horká medovina voněla celým nádvořím, bylo možné dostat také pivo či svařené víno. Nesmím zapomenout na staročeské trdlo, sladké těsto, natočené na válec, během postupného otáčení pečené nad ohněm a ještě zatepla obalené ve směsi cukru, skořice a dalších přísad, které se mi nepodařilo odhalit. Jedním slovem, pochoutka.

Závěrem nutno podotknout, že účast předčila všechna očekávání: během obou dnů navštívilo hrad Křivoklát 4910 lidí. Věřím, že příští ročník Křivoklání pomyslnou hranici 5000 návštěvníků prolomí.